Před několika lety jsem byl nadšený z nových technologií, které představila a zavedla společnost Google. Vyzkoušel jsem téměř všechny veřejně dostupné aplikace nebo služby. Také mě velmi pozitivně překvapil první mobilní telefon Google s operačním systémem Android, který jsem pořídil v roce 2010.
Mým prvním smartphonem však byl HTC TyTN, který běží na systému Windows Mobile. Přesně tento přístroj vyžadovala společnost, pro kterou jsem pracoval, protože její specifická aplikace byla schopna pracovat pouze s prostředím Windows Mobile. Po odchodu z této práce jsem si koupil svůj první telefon se systémem Android HTC Hero. Bylo úžasné vidět a cítit (protože tam byl úžasný trackball), jak snadno se ten gadget ovládá. A ten úžasný displej!
V té době se mobilní připojení k internetu pomalu, ale nezadržitelně stávalo stále dostupnějším. Takže když jsem si tuhle bránu odemkl, bylo to tak vzrušující. Opravdu jsem mohl využívat všechny služby Googlu všude (no jo, aspoň tam, kde byl dostupný signál). Bylo to pekelně úžasné, opravdu WOW.
Uběhlo několik let. Dozvěděl jsem se několik dalších informací. Zjistil jsem něco víc o tom, jak funguje online svět. Začal jsem se bát o své osobní údaje. Je opravdu nutné, aby o mně Google a Facebook věděly všechno? Je pro mě opravdu přínosné sdílet svůj život se světem a hlavně všechny kontakty, události, e-maily sdílet s těmito společnostmi? Nakonec jsem si řekl NE. A začal jsem hledat alternativy. Se svou tehdejší znalostí angličtiny to bylo opravdu těžké hledání na internetu. Ale nakonec jsem našel několik zajímavých projektů, jako například Syncthing, ownCloud a další. Syncthing byl jednoduchý a snadno použitelný, takže jsem si ho nainstaloval na svůj NAS, abych mohl snadno synchronizovat soubory mezi počítačem, notebookem, mobilem a NAS. Neřešil však synchronizaci kontaktů a kalendáře. OwnCloud to uměl, ale nechtěl jsem mít stále spuštěný počítač. Náklady na spotřebovanou elektřinu a neustálý hluk běžícího počítače způsobily, že jsem s tímto řešením nebyl spokojen.
Uplynul nějaký čas a já našel server Nextcloud, který se mi zdál pro mé potřeby velmi užitečný. Kromě toho jsem současně zkoumal zařízení Raspberry. Obě události mě přiměly znovu přemýšlet o vlastním, na velké technologické firmě nezávislém řešení. Nextcloud běžící na zařízení Raspberry sice nebyl úplně rychlý, ale byl to teprve začátek. Bylo to levné, lokálně běžící řešení. To znamená, že jsem mohl synchronizovat všechna svá zařízení přes své lokální síťové prostředí. Byl to úžasný skok správným směrem. Po nějaké době jsem svůj server Nextcloud / Raspberry vystavil internetu. Byl to pro mě další velký krok ke zlepšení mých IT dovedností. Velmi brzy jsem zjistil, že model Raspberry, který jsem použil, nebude pro mé potřeby dostatečně výkonný. Naštěstí se dnes technologie posunuly dál, zařízení jsou dostatečně výkonná a nespotřebovávají tolik elektřiny jako před lety. Díky pasivnímu chlazení je počítač tichý a to je další bonus.
Takže dnes je to asi 6 let, co je můj osobní/rodinný server Nextcloud připojen na veřejné IP a zdá se, že vše funguje dobře. Doufám, že to tak vydrží… 🙂
Na závěr bych chtěl poděkovat Nextcloudu, je to úžasné prostředí. Jen tak dál.
(Strojový překlad z anglického textu.)